Baroko 100 - Ultramaraton, jak má být
Už dlouho jsme o tom mluvili jak s klukama z WITTE Bike Teamu, tak s kamarádem Michalem Burešem. Já jsem se chtěl přihlásit už před rokem, ale v červenci 2019 jsem si ošklivě vymkl kotník a do září nemohl běhat. Bylo to ale stále ve vzduchu, protože kdo, když ne my (tj. alespoň jednou za život to zkusit); a kdy, když né teď (vzhledem k věku už forma lepší nebude). No a k tomu ještě krize středního věku s potřebou si stále něco dokazovat....
Takže já se přihlásil někdy v květnu, a to už byl přihlášený Jirka Šilhan. Jirka Krůdl vyčkával na počasí a na formu, nakonec se tam taky přihlásil. No a pár dní po uzávěrce se tam protlačil i stárnoucí pankáč Michal Bureš (vždy něco extra), prostě tam zavolal a přemluvil je. Obdobně různě probíhala i příprava: já znovu přečetl knihu Ultra a dál od Hala Koernera, Jez a běhej od Scotta Jureka, sestavil si individuální tréninkový plán přímo na 100km, nakoupil vybavení, potravinové doplňky a od února to všechno zobal a dodržoval, kluci z WBT-A normálně jeli svoje tréninky a závody jak jsou zvyklý, a starý pankáč Michal ještě ve středu před závodem pařil pivka v SeaBowl, aby v pátek slezl z gauče, sbalil si batoh a jel do Plas.
V Plasích jsme se tedy sešli, pokoušeli se něco naspat před autem, v autě nebo já na ubytovně, celkem bez úspěchu. Ale člověk si přeci jen dost odpočine i když jen tak dvě hodiny leží. Ve 22,30 jsme již byli na nohou a intenzivně se připravovali, ladili vybavení, oblečení a hlavně různé vychytávky proti puchýřům a opruzeninám. Dělat cca 14h stále ty stejné pohyby, to si člověk lecos ošoupe. Takže je inkriminovaná místa je dobré promastit pro zvýšení pružnosti. Michal má vyzkoušený kokosový olej, Jirka Krůdl dal přednost klasické vazelíně, já nedám dopustit na indulonu, co měl Jirka Šilhan si už nemůžu vzpomenout. Důležitější než materiál je hlavně tím nešetřit a hlavně se nestydět. Stravu jsme moc neřešili, občerstvovaček na trati bylo dost a dle zkušeností z minulých let jsou na Barokomaratonu dobře zásobené.
Přesně o půlnoci jsme startovali. Na startu bylo asi 60 lidí, ve směs našeho věku, ale i o dost mladší a starší, až to člověka překvapí. Nálada byla výborná, počasí ideální: cca 18 st. a jasno, měsíc svítil na cestu. Vyběhli jsme společně v družném rozhovoru, nikdo nikam nespěchal, protože na hrdinství bylo dost času potom. A nebo vlastně na hrdinství nebyl čas. Někde v druhém kopci se od nás odpojil Jirka Krůdl, pokračovali jsme ve třech. První občerstvení bylo za 19km Manětíně, takže jsme upíjeli a ujídali ze svých zásob. Cestu jsme znali, protože tahle část je stejná s maratonskou tratí. Ale značení na Baroku je excelentní, člověk se ztratit skoro nemůže. V první části většinou lesní cesty a pěšiny, asfaltu velice málo. Do prudkých kopců jsme šli, z kopců jsme cupitali, rovinky tam moc nejsou, Za Manětínem kolem Manětínského potoka byly krásné mlhy na podmáčených polích - jedna bota nezůstala suchá.
U Čoubova mlýna se trasa 100 km odděluje od maratonské a běží nahoru a dolů po lesních cestách směr Rabštejn nad Střelou. Až do 30 km jsme běželi ve třech, pak se odpojil Michal Bureš. Ještě na občerstvení v Rabštejně jsme se potkali, už se zkamarádil s jinými kolegy běžci, takže pak už jsme se neviděli. S Jirkou Šilhanem jsme se neustále hecovali do pomalejšího tempa - hlavní cíl byl doběhnout. Z Rabštejna směr Radotín a těsně kolem Vladaře - vzpomínka na první pusu na tenkrát ještě pionýrském táboře (rok cca 1988). Za Vladařem na poli byla mlha taková, že by se dala krájet. Světlo čelovky v ní vyřezávalo bílý kužel, který člověka akorát oslnil, že neviděl na boty a na tu bažinu a kravince, které má pod sebou. Za polem zase cesta a trochu toho asfaltu, který nás dovedl až před Chyše. Cca 50 km za námi asi 6h ráno, luxusní občerstvovačka: točené pivo, vývar s nudlemi a zeleninou, oheň, chleby se sekanou - jinak samo všechno to, co na občerstovačkách bývá. A nálada skvělá, chlapi to berou jako mejdan. Pomalu svítá. Jirkové na téhle občerstvovačce nechali jedno auto pro případ ztroskotání, kde jsme měli taky náhradní boty, mohli tam nechat čelovky a přebytečné věci - prostě paráda, jsou skvělí. Takže jsme se přezuli a pokračovali po lesních cestách směr Luby, Nový dvůr a opět kolem Rabštejna. V této části byly i dlouhé rovinky, kde se to dalo trochu rozběhnout beze strachu z výronu nebo úrazu. Nádherná vyhlídka na Rabštejn až na Horův Mlýn.
Tam byla další občerstvovačka s pánem, který už ale přeci na jedné byl. Spletli jsme si směr? Dejavu? Fata morgána? Nebo už nám hráblo? Pravda byla taková, že ti lidi tam jsou prostě neskuteční, od 2-5 dělá očerstvení u Frantova mlýna, pak to sbalí a od 5,30 - 9 stojí u Horova mlýna a tváří se, jako by nic. Opět teplý čaj, káva, buchty a chipsy, chleby se sádlem. Pak byl pro mě velmi náročný úsek cca 2 km kolem Střely, ve stráni po kamenech, těsně kolem řeky, v podstatě se nedalo běžet, Tohle já neumím a bojím se. Ale zase krásná příroda. Až k Čoubovu Mlýnu, kde se trasa 100km opět napojuje na klasickou trať Barokomaratonu. Takže opět do kopce na Strážiště a zase z kopce - nehezký seběh po štěrku, rovinka do Mladotice - zastávka. Tam už mámě nějakých 83km a spočítáme si, že do limitu se vejdem i kdybychom zbytek došli, takže trochu vzpruha. Jenže začlo pálit slunce - takže dodržovat pitný režim - nabídka dalších občerstvovaček (tyhle dlouhé běhy jsou hlavně o jídle, člověk pořád něco chroupe nebo popíjí) nás dostává na nohy, tady mají pro změnu RedBull a ten nám dává křídla, alespoň na 5 minut.. Cca na 89 km se trať 100km odděluje od maratonské a za rohem je ještě jedna občerstvovačka výhradně pro ultra. Paní nás vítá slovy: "Dejte si koláčky, kluci, dělala jsem je pro vás do 1 ráno, aby byly čerstvý." Jsou opravdu výborný, moc děkujeme, fotíme se a jdeme to nějak doběhnout. Posledních 10km to jde z tuha, už by tam člověk chtěl být a tělo se ozývá. Trochu se s Jirkou hecujeme, protože teď už si to snad můžeme dovolit. No nahnali jsme možná 2 minuty a trochu zariskovali. nemělo to asi smysl. Dobíháme společně, nálada výborná, v cíli další jídlo a pití, kamarádi, co běželi 1/2 Maraton. Tak se dáme do kupy a čekáme na vyhlášení, na kamarády co běželi maraton.
Cestou domů to na mě v autě trochu padá, to pivko jsem si dávat neměl, musím 2x zastavit dát si kafe na benzínce - kolikátý už dneska. Trochu mě bolí břicho z toho co jsem všechno ztláskal. No ale druhý den je všechno dobrý.
David
Komentáře
Přehled komentářů
Je to silný. Díky, že jste to podnikli. Díky, žes to napsal. Jo
Spokojené vědomí, lepší je než svědomí.
(Petr Vokatý, 10. 9. 2020 17:55)V každém případě vás obdivuji, hlavně že jsou duše spokojené, a jste naživu.
Dobrá práce
(PK, 8. 9. 2020 11:04)Jo krize středního věku, to mi něco říká. To jeden začne dělat divný věci. Třeba triatlony :-) Nebo mění bydlení, spolubydlící a tak. Ale 100 kiláků to je opravdu síla. Klobouk dolu.
Respekt!
(MM, 9. 9. 2020 14:20)
Ted když jsem to dočet, tak mě hrozně bolí nohy. Jdu si dát asi cigáro na uklidněnou.. Hlavně aby mě něco podobného v budoucnu nenapadlo.
Jste BORCI - všichni 4!!! Davide, Ty samozřejmě největší!! Ještě jednou se klaním..
Klobouk dolů
(Štěpán , 8. 9. 2020 14:38)
Davide a Jirko a Jirko z WBT - klobouk dolů, jste borci!
A díky za pěkný report, hned bych běžel s váma.
kloubouk dolů
(JR, 8. 9. 2020 12:45)před tím vaším výkonem! Ale mysleli jsme na vás, zatímco jsme vymetali všechny krčmy českokrumlovské... a těch piv, co jsem si na vás dal! Měli jste zkrátka zilnou podporu fanoušků a to je znát :-)
Paráda
(Předseda, 8. 9. 2020 6:55)Skvělý Dejve, rád jsem se s vámi účastnil. Sice jsem v cíli říkal, že už nikdy, ale tři dny na to, bych zase šel..
Díky
(Jo, 11. 10. 2020 4:55)