Ten nápad že absolvuji ajronmena se rodil několik let. Nikdy jsem si nedovedl něco takového vůbec představit a vždycky jsem měl z takového závodu obrovský respekt. Tak 15 let se věnuji triatlonu, ale vždycky jen krátkým závodům maximálně do 2 hod. Na střední škole jsem "uměl" 1500m za 5:50, což byl můj vrchol vytrvalosti, tak si umíte představit jaký jsem talent (no nakonec se ten talent v běhu taky na IM potvrdil). Ale během těch let jsem si stále říkal, že bych jednou něco takového chtěl dokázat a že to bude až když budou děti větší, bude víc času na trénink. V roce 2013 jsem se vážně zranil, spadl jsem z kola a zlomil si krček stehení kosti. Naštěstí jsem se absolutně bez následků vyléčil. Ovšem tato událost mě přesvědčila, že není na co čekat a taky by se mohlo stát, že si svůj sen nikdy nemusím splnit. To, že jsem si vybral zrovna Roth je zásluhou hlavně kamaráda Víti, který jej už několikrát velmi úspěšně absolvoval a já jsem mu jeden ročník mohl fandit na místě. Atmosféra tohoto závodu mě neuvěřitelně dostala a řek jsem si, že tohle musím zažít jako závodník. K nadšení se přidal i druhý kamarád Ota. Když jsem si s ním při mé rozlučce se svobodou připíjel na potvrzení tohoto rozhodnutí, najednou se přimotal čtvrtý do party Zbyněk a připil si taky. Tak jsme loni vyrazili s Otou a Víťou do Rothu, aby jsme na místě pojistili zakoupení startovného, protože on-line registrace je dost nejistá, když je cca 2000 startovních pozic do 1min. vyprodaná. Příprava proběhla docela podle očekávání. Nejsem žádný profík, tak jsem neměl ani žádný cílený tréninkový plán. Věděl jsem, že musím hodně nasedět v sedle a co co to půjde naběhat. Plavání jen tak doplňkově v zimě, jinak jak zbude čas. Parádní vyjížďky jsme si užili s Víťou, kdy jsme v sobotách v 8hod. nasedali na kolo a odpoledne se vraceli a k tomu pár přechoďáků na běh. Během přípravy jsme s Víťou odzkoušeli i několik triatlonových speciálů, kdy jsme zvažovali zapůjčení na závod, ale nakonec vše krachlo. Podařilo se mi od začátku roku najet cca 4100km, naběhat cca 1000km, naplavat cca 100km. Po Víťovo nevalných předchozích zkušenostech ze spaní pod stanem v kempu v místě startu, jsme se rozhodli zajistit si ubytování v nedalekém Norimberku. Z pátka na sobotu jsem spal ještě doma, ale nervozita již značně zapracovala, takže ze spaní moc nebylo.
V sobotu jsme vyráželi cca v 7:30 hod. společně s mojí rodinou Víťou a jeho rodinou a Zbyňkem s jeho doprovodem směr Roth. Bohužel Ota se vzdal startu dlouho před závodem. Registrace proběhla úplně bez problémů. Prošli jsme si veletrh a vyrazili do Hilpoltsteinu.
Před uložením kol do depa jsem se byl lehce projet cca 45min. Depo opět překvapilo svou obrovitostí. Vedle neskutečných raket typu Cervelo P5, nebo Spezialized shiv Sworks jsem zaparkoval svúj 13 let starý, ale přesto skvělý Cube Agree. Odevzdal jsem tušim modrý vak do kamionu (věci na běh) a vyrazli jsme do Norimberku do City apartment Hintergasse2. Ubytování naprosto super, mohu jen doporučit. Večer jsem zobnul stilnox a spal krásných 6 hod. v kuse. Ráno vstávačka v 4:00, kafe, jeden rohlík, vykadit, vločky sebou do misky a vyrazil jsem s malým Páťou pro Víťu. Před kempem očekávaná fronta, ale parkovali jsme napohodu kolem 5:30 nedaleko startu. V klidu jsme se vydali do depa, počasí super - zataženo, bezvětří, ideální stav. Ještě jsem navštívil TOIku a začal si v klidu připravovat kolo. Dofouknout, nalepit energetické tyčky na rám, do uříznutého bidonu jeden rohlík se salámem, naplnit ionťák do bidonů. Mezitím jsme se opět setkali se Zbyňkem, který měl více času, jeho start byl v 7:50, my s Víťou už v 7:20. Ještě několik povzbudivých slov před startem a posledních pár rad od zkušeného Víťi a hurá do neoprenu. Pak už jen čekání na náš výstřel z děla.
A konečně START. Voda se mi zdála poměrně studená, ale za to krásně čistá. Snažil jsem se držet se při pravém břehu a pokud to bylo možné se držet za plavcem přede mnou, abych pošetřil nějaké síly. Plavalo se mi skvěle, žádná kolize, vše proběhlo v klidu. Na otočku to uběhlo hodně rychle. Cestou zpátky vyhlížím někoho z naší výpravy, lidí plno, ale nikdo od nás. Už se blížím k mostu a plave se mi stále skvěle. Za chvíli se o mě začne pokoušet malá křeč v prvém lýtku, tak přitáhnu špičku nohy a rychle zase odezní. Začal jsem raději preventivně aktivněji hýbat s nohou v kotníku. Podplavu most, dostanu se na otočku a říkám si, že to plavání nějak rychle uteklo a že by mohlo ještě klidně dlouho pokračovat. Lezu z vody, kde mi pomáhají pořadatelky, rychle najdu svůj batoh a už sedím ve stanu. Kouknu na hodinky, plavání za 1:03, super. Utřu nohy, obuju boty, neopren a brýle zpátky do batohu a běžím pro kolo.
Při výjezdu zamávám Janě a Markétě a už krájím první kilometry na kole. Kolo jde od prvních kilometrů opět skvěle. Na svůj předpokládaný průměr 31, mám velký náskok. I po pauze na vyčůrání, je tam 33. Ale je mi jasný, že profil je v první půlce kola spíš z kopce. Od začátku se snažím do sebe dostat maxim jídla, padne první rohlík. Atmosféra je neuvěřitelná. V každým kopci, či vesnici alespoň malá skupina fandících. Neustále se přetahuji s Curtisem (USA),on je lepší na rovinkách, ale v kopcích mu to vracím. Na 71km přichází SOLAR. Ikdyž jsem tu atmosféru 2x zažil jako divák, začínám být naměkko. Je to neskutečná atmosféra, kvůli tomuhle sem jezdí celý svět a já si to teď můžu vychutnat v závodě. Na konci na mě čeká Blanka a podává mi v pytlíku další rohlík s párkem a kečupem, ten bodne. Do konce kola už jen jednu voltage od Nutrendu, jeden Powerbar a několik banánů od pořadatelů. Kolo se mi jelo fantasticky a do depa jsem dojel s pocitem, že bych mohl dát ještě klidně dalších 50 km. Slezl jsem z kola, batoh jsem dostal od pořadatele a ve stanu rychle přezul na běh.
Vybíhám ze stanu, dám pusu manželce, plácnu si s Páťou a hurá na běh. První kilák, ikdyž z kopce za 4:45, jde to, ale je mi jasné že musím zvolnit. Další km až do čtvrtýho do kopce a tempo začínám regulovat. Na šotolině podél kanálu, kde je úplná rovina se zavěšuju za Portugalce, jeho tempo mi vyhovuje (5:30). Proběhneme spolu 2 občerstvovačky a tak v půlce k další musím zpomalit a přichází první křeč. Zatím si říkám, že v pohodě. Protáhnu se, chvíli jdu a pomalu se rozbíhám. Ale sotva uběhnu 1km, je to tu ta mrcha znova. Takhle to proběhne asi třikrát a nakonec se smiřuji s tím, že to jinak nepůjde, než do cíle prostě dojít. Je mi jasné, že pokud bych se snažil dál běžet přes bolest, cíle bych se asi nedočkal. Cestou z první otočky potkávám Víťu, tak se jen pozdravíme a jdu dál. Za chvíli se objeví i Zbyněk. Dostanu se na 21km a velkou občerstvovačku. Blanka s Páťou mě už vyhlíží. Chvíli jdou se mnou, dostal jsem radu ať to aspoň dojdu a to taky dodržuji. Po chvíli se ke křečím do nohou přidávají i nepříjemné křeče do břicha. Už nemůžu nic jíst a pomalu ani pít. Zkouším na občerstvovačkách všechno a nic nepomáhá. Asi na 33 km potkávám Víťu v protisměru. Zastavíme se, postěžujem si jak jsme oba v hajzlu a jdem krájet km dál. Potkávám opět Zbynďu, ten vypadá skvěle a běží - paráda, mám z něho radost. Před velkou občerstvovačkou se opět rozbíhám, říkám si, že před tím davem lidí bych to mohl zkusit. Potkávám holky Janu s Markétou. Chvíli se mnou běží, o něčem se i bavíme. Jakmile mě opustí přecházím do chůze a to už se nezmění prakticky až do cíle. Říkám si, ještě že je to už jen kousek a většinou z kopce. Obchůzka kolem náměstí je pro mě peklo. Všichni se mě snaží vyhecovat ať to zkusím, ale já jejich rady nedbám a začínám střádat energii na koberec. Potkávám Blanku jěště poměrně daleko před cílem, jdem koridorem k cíli, ještě vyzvedáváme Páťu. Beru je oba za ruku, na koberci se hecuju a ještě se zmůžu na běh. Tuhle chvíli jsem si tisíckrát představoval, ale teď jsem si ji vůbec nedokázal užít. V deliriu v doprovodu mých nejbližších se dostávám do cíle. Čas 11:55, čas běhu 5:13. Jsem rád, že jsem to dokázal a hned si říkám už nikdy více.
Na závěr patří poděkování Víťovi, který mi předal neskutečnou spoustu rad k nezaplacení a s kterým jsem zažil spoustu krásných zážitků během přípravy i samotného závodu. A pak hlavně mojí manželce, která měla tu neuvěřitelnou trpělivost, kdy mě většinou ochotně pouštěla na předlouhé tréninky.
Vavry
.
(děbi, 15. 8. 2016 21:06)