Jirkovský Crossmarathon 2014
Nechápu. Když jsem se v prosinci přihlašoval na dubnovej drážďanskej Oberelbe Marathon, říkal jsem si, že na této trati, která vede po proudu kolem Labe (po rovině), bych mohl zlepšit loňskej osobák z Jirkovskýho maratonu. Nakonec jsem byl hodně rád, že jsem doběhl pod čtyři hodiny, resp. za 3:59 totálně uvařenej, což bylo 15 minut za osobákem. O dalším maratonu jsem nechtěl ani slyšet, byl jsem totálně rozbitej. Ale uběhly dva měsíce a navíc v termínovce se objevila spousta lákavých akcí – Horská výzva, na kterou jsem nesehnal nikoho do dvojice + Jirkovský crossmarathon v jednom víkendu, a druhý víkend byl na výběr Poutní maraton v Chebu a Metternichova výzva. Nakonec jsem se den předem rozhodnul pro Jirkov, protože loni ta trať i přes převýšení ca 800m byla hodně rychlá. No jo, jenže kvůli lesákům musela být trať změněna a propozice hlásaly převýšení 980m! Start jsem tedy šel volně a do prvního kopce až ke třináctému km v poklidu konstantním tempem. Cestou jsem dohnal dva cyklisty, kteří startovali stejnou trasu o 10 minut dřív (startovalo jich víc, ale já dohnal jen dva). Pak už jsem jen tupě odpočítával kilometry v členitém, ale velmi pěkném terénu. Měl jsem na dohled jednu skupinku s klukama z SKMP Kadaň, která mi pomáhala držet tempo. Do Jirkova jsem jel hlavně kvůli počasí, protože loni pršelo a letos mělo taky a běh v dešti je prostě boží. Norové ale s předpovědí ujeli a tak místo deště svítilo a pálilo. Pořadatelé ale velmi dobře zvládli občerstvovačky a tak nic nechybělo. Posledních 6 km z kopce jsem pustil a do cíle doběhl za 3:56 a desátý v kategorii, s čím jsem na daný terén velmi spokojen. Co ale nechápu je, jaktože běžim rychleji trať s převýšením 1000m, než jinou po proudu podél řeky skoro po rovině..