Můj první triathlon
Jak už nadpisu vyplývá, nikdy předtím jsem nic takového nevyzkoušel. Byl to zároveň můj první plavecký závod a první závod na kole (alespoň kam moje mladá paměť sahá). Loni poprvé jsem se zúčastnil ostrovské Xterry jako divák a běžec ve štafetě a letos jsem už to nevydržel a přihlásil se, přestože jsem neměl optimálně natrénováno (na kole jsem byl asi 4x, plavat asi taky tak). A taky jsem tak dlouho všem sliboval, že se jednou na nějaký triathlon vydám, že už bych si připadal blbě, že zase nic..
Poslední přípravou bylo čtvrteční projetí trati s Jirkou Š. a Perrym. Ten den jsem za letošek ujel nejdelší vzdálenost, ale sil mi zbylo dost a hlavně jsem se už kola tolik nebál.
Ale dost úvodu.. v sobotu jsme se s klukama sešli v Ostrově na prezentaci a s Jirkou pak jeli kolmo na start na Velký rybník. Tam jsme potkali další - už z nás byla docela velká parta (Vavry, Jarda, Jirka, Perry, Ondra, Blouďas, Láďa Löffler, Kuba - ten čekal v Ostrově na sprint štafety). Před startem jsem se na rady kluků trochu rozplaval a zjistil, že voda je docela v pohodě.
10:45 start.. nehrnu se moc dopředu a hlídám si bezpečnou zónu (šel jsem do závodu s na mě nezvyklým cílem - dojet). Občas se do někoho trefim, ale jsou jen plácání do nohou. V chumlu se mi nedaří držet kraul, tak přejdu na prsa a tempo držim. Za bójkou vyplavávám do boku, kde bylo dost místa, ale kraul neudejchám. Za druhou bójkou si všímám stejně rychlých plavců v neoprénech a řikám si, k čemu jim to teda je.. (já jdu jen v plavkách) Docela daleko od břehu už plácám do dna, tak postupně skáčeme a vylezáme z vody. Kolo mám celkem na kraji, tak ho najdu hned. Oblíkám se do cyklodresu, boty, gely, pumpička, přilba.. z rohu slyšim volání Vavryho, ať se tak neflákám.
Z depa vyjíždim bez porušení pravidel a utopení, takže první úspěch - teď už jen nikde nebourat. V singlíkách za zahradama je docela mela, tak zůstávám radši vzadu, ať se nevysekám, jako 2 závodníci na hrázi, který se těsně přede mnou docela nepříjemně poroučeli do příkopu. Za kolejema zase ztrácim vteřiny a stejně tak za poslední chatou, kde je výjezd úvozem. Okolo spadlého stromu už to nevydržim a ženu se přes větve dopředu, protože se to štosuje už moc. Postupně semtam někoho předjedu a docela to jde, i kopec k oboře vyjíždim slušně. Skrz Hájek Pupkaní ulicí už je správná závodní atmosféra - lidé v zahradách fandí. Kopeček u dálnice všichni přede mnou tlačí, tak taky sesedám a mrzí mě, že se nedá předběhnout - do kopce by mi to šlo. Do Ostrova už kousek a na náměstí dobře sesedám a nalézám svoje místo u banneru nemocnice.
Depo zase v pohodě, žádná kolize, podle osobního pocitu na jedničku. Jen se trochu zdržím nandáním stahováku na kotník, ale už vybíhám nasazujíc si číslo na gumě. Bez gelu, bez magneska, i napít jsem se zapomněl. Pít dostáváme u zámku. Napadá mě, že jsem si měl zchladit hlavu, ale to už je jedno - už jsem v parku. Slunce praží a mě u garáží napadá, jak dlouho to ještě poběží. Běželo to až do cíle a sil neubylo, ale v horku to nejde tlačit víc. Ani není příliš motivace, protože těch 15 lidí, co předbíhám běží o dost pomaleji, tak se nemám s kým poměřovat. Do cíle vbíhám v čase 1:08 na 19. místě celkově a 8. v kategorii - na to, že jsem měl cíl dojet a tajný cíl být do půlky to je luxus.
V cíli slyším moderátora: "Ondřej Schütze, další závodník z početného Witte Bike Teamu.." - v tu chvíli se cítím, jako součást velký sportovní rodiny.. :-)
Ještě asi půl hodiny dvojnásobný tep a nemůžu se zklidnit - asi z horka. Zůstávám na výborný oběd a fandit ostatním - jejich zážitky už ale napíší sami.
Závod jsem dokončil nad očekávání, nic se mi cestou nestalo, kolu taky ne.. Takže do příštího ročníku vylepšit plavání a poladit depa a mohlo by to dopadnout o nějaké místečko líp
Fotky budou, až se někde najdu. Výsledky easy zde: http://www.czechtriseries.cz/results/race/887
Ondra
.
(J.Š., 16. 6. 2015 21:04)