Šumavský ŠUTR, Zadov/Churáňov, 1.10.2016
Akce s názvem ŠUTR neboli Šárecký Ultra Trail vznikla v Praze. Pořadatel Michal Dobiáš (běžecký obchod Trailpoint) pořádá akci každý rok na jaře v Pražské Šárce na 18 km okruhu (můžeš si dát 1 až 4, takže 18 až 72 km). Letos se mi poprvé povedlo, si jedno kolečko s Ondrou (z WBT) obkroužit a nevědět, že jsme v Praze, nevěřil bych! Téměř celé mimo asfalt, prudký výběhy, seběhy, převýšení přes 500 m!
ŠUTR na Šumavě, tedy Šumavský Ultra Trail, je ještě „zábavnější“ a náročnější! V létě se přihlašuju a po pár triatlonových, bajkových i běžeckých akcích je tu podzim a tudíž i očekávaný termín prvního delšího běhu, který mě láká vyzkoušet. Naložit si můžeme 1 až 3 kolečka á 21 km. Jdu do plný dávky s tím, že kdyžtak po maratonu můžu skončit. V pátek se scházíme s Perrym (přijel s rodinou) před stadionem, chvíli kecáme, pak jdeme na véču, připravit věci a spát. Ráno teplota 11 st., takže krátký rukáv a kraťasy jsou jasná volba. Větší dilema mám s bagáží. Vzít hned od začátku nedávno pořízený batůžek/vestu od Salomonu s vakem na vodu a nebo jen malou ledvinku a lahev do ruky? Připravený mám obojí včetně doplňků – gely, tablety, tyčinky. Vak plním slabě naředěným ionťákem, stejně tak půllitrovou petku a už to vypadá, že půjdu první kolo „nalehko“ a v průběhu do dalšího vyměním ledvinku za batůžek. Venku ale koukám a když pominu borce, co nemají vůbec nic, tak většina jde s nějakým „závažím“ na zádech… V tu chvíli mě to přesvědčuje, beru batůžek a vlastně ho nesundám ze zad až do konce. Před startem žádný dlouhý vyčkávání, jde se rovnou na věc (9:00). Hned v úvodu se to natahuje, bo terén je hodně technickej, úzký pěšinky mezi smrčky a bahnem… Pak kus po cestě, kde se zase trochu sbíháme. První kolo je seznamovací a chtěl jsem ho jít s někým, kdo zná trasu, abych zbytečně nebloudil… Zanedlouho jsme ve třech. Někdo je cca 20 m přede mnou a další cca 20 m za mnou (hlásí nám 8. až 10.místo). Přichází asi nejnáročnější pasáž. Přestože pořád klesáme, jde se naprosto úžasným terénem – podél potůčku přes kameny, padlý stromy, kořeny, bláto… Kdybych v tu chvíli tušil, jak to budu ve třetím okruhu proklínat…J. Proplejtáme se mezi stromama, skáčeme přes balvany a mokřiny… (kdo šel Krušnej seběh, ví o čem mluvím). Po nějaký době se terén „umoudřil“ , jde se jehličím pěknou lesní cestičkou a nenápadně se začínají objevovat první kopce. Cupitám, zatímco borec přede mnou přechází do chůze. Trochu se přiblížím, ale jinak to vychází skoro nastejno.
Začínám vyhlížet občerstvovačku avizovanou na 11.km. Dostat se tam nám trvá skoro hodinu a to byla „profilově“ ta lehčí část okruhu. To, co jsme sestoupali, si teď budeme muset zase nastoupat. Startuje se skoro v nejvyšším bodě trasy… Na občerstvovačce lovím z kapsy prázdnou složenou lahvičku, doplňuju vodu (každý musí mít svůj kelímek nebo cokoliv, aby si mohl načepovat pití), něco uzobnu a běžíme dál, pořád s konstantním rozdílem tak, abych měl navigátora… Najednou se to ale v lese zase nějak motá a už nikoho nevidím. Jdu tedy po fáborcích, vybíhám na louku a jsem nevím kde, ale né na trase! U nějakýho stavení mě vyhání pes, tak jdu zpátky a houštinama se pocitově vracím (do kopce, odkud jsem seběhnul se mi nechce), u další chalupy sedí na zápraží postarší pár, tak se ptám a ujišťujou mě, že dole se napojím na trasu a že nás čeká pěknej kopec… Za chvilku už jsem na trase a vysoko nad sebou vidím borce, co šel přede mnou. Stoupáme, sbíháme, přeběh přes louku, sjezdovku a už do závěrečnýho kopce a máme jedno kolo za sebou! Krásný, ale náročnější, než jsem čekal a vážně v tuhle chvíli pochybuju, že dám ještě dvě kola! Chvíli postojím u stolů s občerstvením, beru ještě plnou lahev vody, banán a už né moc nadšeně jdu do dalšího kola. Už nejsem ovlivněnej tempem ostatních, jdu opravdu zvolna, ale na nějaký velký kochání a rozhlížení to není, terén to prostě nedovoluje! Jsem rád, že stíhám sledovat fábory a ujišťovat se, že jdu správně. Místa, kde jsme asi před dvěma hodinama skákali, teď sotva přelejzám… Nohy a hlavně záda už o sobě dávají dlouho vědět! Že by ten batůžek? Na občerstvovačce v půlce druhého okruhu jsme vlastně v celkové půlce, to potěší, ale ta porce před sebou je pořád veliká! Následný kopce už jsou pouze chodící, jen občas v mírnějším stoupání nebo na rovině popoběhnu… Na velký občerstvovačce v prostoru startu a cíle trávím už delší dobu a trochu mě mátoří cola! Chlapík, kterýho jsem předcházel do kopce mi sdělil, že je mu blbě a že to nejspíš ukončí…to taky moc optimismu nepřidá. Kouknu na čas a do limitu v pohodě, tak rozhoduju, že se zkusím poprat se závěrečným okruhem. Přeci nevzdám hned svůj první „ultra“. Asi jsem se dost napil, v břiše žbluňká, zato záda přestaly bolet! Terénní pasáž a seběhy nějak přetrpím (z toho jsem měl fakt strach), stejně si při občasným zakopnutí pěkně zanadávám... V sebemenším stoupání přecházím do chůze, na rovinkách cupitám a těším se, až se budu moct projít do kopce!
Konečně se přiblížím do poslední pasáže a najednou se přese mě přeženou dva borci. Jeden mizí a druhej je pořád na dohled. Dokonce se párkrát prostřídáme, ale pak začínám cejtit náběhy na křeče (spodní stehna), tak ještě zvolňuju a dobrý. Nějak už to dojdu a skoro po 7 hodinách jsem nahoře v cíli! Mám toho dost, už mi došlo i pití, dočepovával jsem z nějakýho potůčku…, ale mám obrovskou radost z překonání krize v druhým okruhu a přemluvení se do toho posledního a tím vlastně i z dokončení celýho závodu!
Chvíli doplňuju energii a pak jdu na ubytovnu (to ale už stíhám pěkně prochladnout). Dávám sprchu a scházíme se s Perrym a rodinkou venku. Je mi chladno a chvíli trvá, než se zahřeju (Vlaďka měla až strach, jestli mi něco není). Bylo to ale v pohodě a po závěrečný tombole jsem natolik fit, že se rozhoduju nepřespávat a odjíždím domů. Přeci jen už máme v neděli další program…
Perry skončil na maratonský trati na 2.místě!!! Já na 63 km trati nakonec dvanáctej . Spíš mě překvapil čas, upřímně jsem myslel, že to bude o něco rychlejší! Je to daný tím převýšením a technickou náročností a myslím, že tak je to správný a tak to má být…J. No, uvidíme, třeba budu moct příští rok čas a pocity porovnat…J.
PS: S batůžkem a vakem maximální spokojenost a určitě začnu víc využívat!
J.Š., WBT
Komentáře
Přehled komentářů
Jirko, gratuluji ještě jednou, jsi borec. Takhle náročný běh, to tedy klobouk dolů.
Po 32 km si říct, že už jsem v půlce… No pro někoho povzbuzení, pro někoho smrt :-)
Stromy, drny, bažina – mně to úplně stačilo na krušnym seběhu a tys ho dal 4x !
Nějaké cílové foto?
(Ondra, 12. 10. 2016 21:43)
Kde tohle skončí? Ale velká gratulace! Já bejt zdravej a ne tak těžkej.. tak by mě tak dlouho nebavilo běžet :-)
husty
(David M, 27. 10. 2016 11:54)